Nedávno se mi podařilo dočíst tuto poměrně dosti obsáhlou knihu z edice "dějiny filosofie" nakladatelství OIKOYMENH. Je to už celkem šestá kniha z této edice, kterou jsem četl. Byl jsem zvyklý na poměrně vysoký standart po stránce kvalitativní, ale tentokrát jsem mírně zklamán, z velké části kvůli nečitelnosti určitých částí.Celá kniha se dělí na tři velké oddíly, na nichž se podílely H. Holzhey a W. Röd.
První část nese název Novokantovství a jejim autorem je H. Holzhey. Nejprve se pustí do historického přehledu, přičemž poměrně zajímavě, ale na můj vkus zbytečně zdlouhavě, popíše situaci na politické, hospodářské a hlavně vědecké scéně. Poté přechází k popisu samotného novokantovství, přičemž volí nejčastější rozdělení na marburskou a bádenskou školu Osamoceně pak stojí krátké pojednání o L. Nelsonovi. Soustřeďuje se na nejvýznaměnjší představitele těchto škol, tzn. H. Cohena, P. Natorpa, W. Windelbalda a H. Rickerta, přičemž postupně uvádí celkem obsáhlé medailonky o jednotlivých osobnostech. Neopomíjí však uvést ani méně známa jména. Tato část je poměrně dobře systematicky zpracována, avšak je ze všech tří nejhůře čitelná. Četbu nedoporučuji někomu, kdo není seznámen s pojmy filosofie Kanta a alespoň základy hlavních představitelů pokantovské filosofie, konkrétně německého idealismu (tzn. Fichteho, Schellinga, Hegela a Marxe). Nedobrá čitelnost však není způsobena jen tímto, ale také tím, že Holzhey příliš nahušťuje informace. Čtenář tak musí příliš mnoho času trávit neustálým dohledáváním informací, pokud z daného textu chce alespoň něco pochytit.
Druhá část, jejímž autorem je W. Röd, je věnována počátkům fenomenologie. Největší prostor je zde věnován E. Husserlovi, což je zcela pochopitelné. Zrod fenomenologie je popsán zajímavým způsobem. Je zde líčen Husserlův život, jeho seznámení se s matematikou a psychologií a přerod v "transcendentální fenomenologii". Röd však nezůstává pouze u Husserla - poukazuje i na jeho žáky a nástupce, jako je Max Scheler či M. Merlau-Ponty. Celkově bych tuto část hodnotil z celého svazku nejlépe, a to jak zpracováním, tak přínosem. Paradoxně ji však bylo dáno nejméně prostoru.
Poslední část je rozdělena do několika podčástí. Podílejí se na nich oba autoři. Je zde řešena Filosofická antropologie M. Schelera, H. Plessnera a A. Gehlena. V dalších podkapitolách je řešen neoidealismus, gnoseologický realismu a pokus o obrodu ontologie. Celá tato část je velmi zajímavá tím, že se zde vyskytují informace, o kterých je v českém jazyce velmi obtížné cokoliv vyhledat. Proto jí vidím jako dosti přínosnou. Opět jsou zde však bohužel velmi silně nahuštěny informace. Tak už to však bývá u podobných knih shrnujících dějiny filosofie.
Abych se vyjádřil k dílu jako celku, zklamalo mě, že se autoři zaměřují pouze na filosofii v německém prostředí. Ostatním zemím není věnován téměř žádný prostor, a pokud někde ano, je ho opravdu málo. Je to pochopitelné v části o novokantovství. Je to však pravděpodobně způsobeno národností autorů.
Také mě příliš nepotěšilo, že nakladatelství Oikoymenh vydalo nejprve tuto část. Nedávno (cca. před měsícem) vyšlo třetí pokračování, kde jsou popsány nejvýznamnější představitelé této doby. Stále však očekávám předchozí dvě části, které nějak chybí. Nakladatelství se mělo zaměřit spíše na část o Německém idealismu, o kterém je v českém jazyce stále omezené množství informací. Stále se také čeká na první část série o Filosofii 19. a 20. století. Nakladatelství však stále ještě neoznámilo, která z částí bude následovat, takže nezbývá než čekat....
Žádné komentáře:
Okomentovat