We are the Loudness Guy!

...slavná to slova songu, který proslavil kapelu, o které bych se zde rád zmínil. Japonští hair metaloví bohové Loudness, byli v podstatě první skupinou svého druhu, se kterou jsem se seznámil.

K jejich založení dochází roku 1981. Podnět k tomu dal zejména kytarista Akira Takasaki, který je také jediným členem z původní sestavy, v kapele vydržel po celou dobu její existence. Z větší části je také autorem hudby a textů. Akira Takasaki se svou hrou na kytaru proslavil po celém světě a mnoha lidmi je považován za jednoho z nejlepších sólistů.

Loduness se do své tvorby pustili velmi brzy, a jelikož nebyl japonský trh tímto druhem hudby vůbec nasycen, není divu, že hned první album, nesoucí název "The Birthday Eve" (1981) slavilo úspěch. Následující dvě alba "Devil Soldier" (1982) a "The Law of Devil´s Land" (1983) však již kapelu dokázala i v zahraničí prosadit natolik že v roce 1983 vyrazili na turné po U.S.A. a následně i po Evropě. Návštěvnost jejich koncertů byla v zahraničí překvapivě velmi vysoká, což Loudness o rok později opět přivedlo do Evropy, kde odehráli řadu koncertů, nahráli čtvrté album "Disillusion" (1984) a kde také nahráli svou první zahraniční VHS "Eurobounds" (1984).

Období největší slávy však skupina měla stále ještě před sebou. Roku 1985 se jejich manažérem stává Joe Gerber (manažér Twisted Sister) a začínají nahrávat pod studiem ATCO RECORDS. Jejich následující alba začínají slavit obrovský úspěch v zahraničí. Nejprve je to album "Thunder in the East" (1985 - Song Crazy Nights se velmi dlouho držel vysoko v amerických žebříčcích!).

Velmi rychle po sobě pak následují další, neméně úspěšná alba: Shadows of War (1986), Lighting Strikes (1986) a Hurricane Eyes (1987). Brzy na to ovšem došlo uvnitř kapely ke sporům. Manažér kapele totiž řekl, že by měl být z kapely vyhozen zpěvák Minoru Nihara, protože nezvládá pořádně zpívat v anglickém jazyce (což je ostatně dost problematické téměř pro všechny Japonce), a že by měl být jeho post obsazen Američanem. Manažér očekával větší tržby v Anglicky mluvících zemích. Po roce k tomu opravdu došlo a na uvolněný post nastoupil Mike Vescera, známý dříve hlavně z Americké heavy metalové kapely Obsession, která ostatně hraje dodnes, ač se mimo U.S.A. příliš neprosadila.

I přes pochybnosti, které tento přelom provázely, Mike mezi Japonce skvěle zapadl. Manažéra i kapelu však brzy očekávalo něco, s čímž nepočítal snad nikdo. Následující album, Soldier of Fortune (1989), které je mnohdy považováno za jedno z jejich nejlepších, totiž propadlo v U.S.A, nicméně paradoxně slavilo obrovské úspěchy v Japonsku.

Podobný osud provázel i album On the Prowl (1991). Všichni členové kapely Loudness se chtěli vrátit do rodné země, což vedlo k tomu, že Mike Vescera z kapely odešel. Poté, co svůj případný návrat zamítl Nihara, M. Vescera byl nahrazen jiným zpěvákem, Masakim Yamadou ze skupiny EZO. Brzy na to byl vystřídán i basák Masayoshi Yamashita, jehož vystřídal basák kapely X JAPAN, Taiji Sawada. (tyto události ostatně poukazují na to, jak si byli téměř všechny kapely tohoto druhu v Japonsku blízké).

V této době se Loudness potýkali s mnoha jinými problémy, a proto docházelo k rychlému střídání členů. Ačkoli byl jediným prvkem tvořícím kontinuitu Akira Takasaki, kapelu to nezastavilo. V letech 1992 - 1999 vychází 5 alb, které sice nejsou příliš úspěšné, ale které se dokážou zcela s přehledem zaplatit.

V roce 2000 dochází ke vzkříšení kapely. Akira Takasaki se sešel se všemi původními členy a nabídl jim vstup do kapely. K velkému překvapení fanoušků neodmítl ani jeden z nich. K dvacátému výročí založení kapely (2001) Loudness v původním složení odstartovali světové Tour, které bylo (zejména v Japonsku) většinou vyprodáno. Zájem fanoušků byl obrovský, a následujícím albem Spiritual Canoe (2001) se kapela opět dokázala probojovat do nejvyšších příček žebříčků prodejnosti. Loudnes do roku 2008 vydali dalších 6 alb. Poté oznámil svůj odchod bubeník Munetaka Higuchi, údajně pro své zdravotní problémy, které mu znemožňují pokračovat v hraní. I po jeho odchodu kapela vydala další dvě alba - poslední album vyšlo v květnu 2010 pod názvem King of Pain, a dostalo se v Japonském žebříčku na 21. místo.

Současná sestava:

Minoru Nihara (1981 - 1988, 2001 - dodnes)

Akira Takasaki (hlavní kytara, 1981 - dodnes)

Masayoshi Yamashita (baskytara, 1981 - 1991, 2001 - dodnes)

Masayuki Suzuki (bicí, 2009 - dodnes).

Diskografie (24 alb!):

The Birthday Eve (1981)

Devil Soldier (1982)

The Law of Devil´s Land (1983)

Disillusion (1984)

Thunder in the East (1985)

Shadows of War (1986)

Lightning Strikes (1986)

Hurricane Eyes (1987)

Soldier of Fortune (1989)

On the Prowl (1991)

Loudness (1992)

Heavy Metal Hippies (1994)

Ghetto Machine (1997)

Dragon (1998)

Engine (1999)

Spiritual Canoe (2001)

Pandemonium (2001)

Biosphere (2002)

Terror (2004)

Racing (2004)

Breaking the Taboo (2006)

Metal Mad (2008)

The Everlasting (2009)

King of Pain (2010)

(Btw. - stačí trochu pohledat na netu...skoro všude se tam válí jejich alba, takže odkazy nebudou :)).

Legends of Japanese Heavy Metal 80's

Jen takový malý dodatek k včerejšímu příspěvku. Doporučuji album Legends of Japanese Heavy Metal 80´s (download), které vyšlo v roce 2003 - může sloužit jako skvělá ukázat, o čem tahle hudba vlastně je...:) Ač na tomto výběru ani zdaleka nejsou zastoupeny všechny Japonské glam/heavy kapely, rozhodně jde pro začátek o velmi slušný výběr. Sám jsem díky němu některé z těchto kapel poznal...

A zde je seznam skladeb na CD (číslo stopy - název skladby - kapela):

01 - Hard Blow - Flatbacker 02 - In The Mirror - Loudness 03 - Street Rock'n Roller - 44Magnum 04 - Running Forever - Wolf 05 - One Night Lady - X-Ray 06 - Joy Ride - Reaction 07 - Honey Dripper - Action! 08 - Feelin' High - Hurry Scuary 09 - Skeleton Circle - Dead End 10 - Killing Field... - Doom 11 - The Endless Basis - Terra Rosa 12 - Don't Change Your Mind - Mari Hamada 13 - More - Earthshaker 14 - Night After Night - Anthem 15 - Hurricane - Vow Wow 16 - House of 1,000 Pleasure - Ezo

Heavy Metal Thunder

Jedna z mála vedlejších činností, na kterou mi poslední dobou zbývá čas, je poslouchání hudby. Je tomu tak asi proto, že jí jako málokterou jinou lze provádět paralelně s něčím jiným. Jednu výhodu tak ono studijní vypětí nakonec mělo - téměř o 100% navýšilo můj zájem o hudbu. Narazil jsem díky tomu na jeden z nejúžasnějších žánrů, jaký jsem měl kdy možnost poznat, a to na japonský heavy/hair/glam metal.

Tato událost je o to zajímavější, že jsem měl až donedávna (cca do doby zhruba před rokem) k tomuto metalovému subžánru docela odpor a nikdy jsem k němu nijak neinklinoval. Právě až zkušenost s některými japonskými kapelami mě přivedla k názoru, že na něm možná i něco bude. Nicméně po jisté době objevování světa japonské hudby jsem začal opět poslouchat západní glam metal a zjistil jsem, že jen málokterá kapela v tomto hudebním stylu dokáže Japoncům konkurovat (ač samozřejmě neříkám, že žádná).

Je to celkem paradoxní, obzvlášť když zjistíte, jak málo jsou dané japonské kapely ve světě známy. Oproti západním kapelám podobného ražení, jako jsou W.A.S.P, Mötley Crue, Europe či Def Leppard, které mají dodnes na koncertech obrovskou návštěvnost, jsou Japonci již na západě téměř plně zapomenuti. Nejde však jen o to - většina z těch kapel prodala v osmdesátých a devadesátých letech obrovské množství alb nejen v Japonsku, ale i v západních zemích, hlavně v U.S.A., a mnohé jejich obrovské koncerty by strčily koncerty západních kolegů do kapsy (v r. 2007 se v Tokiu odehrál koncert kapely X-Japan, který byl už 3 měsíce před jeho konáním beznadějně vyprodán, ačkoli jeho kapacita činila 90000 míst :)).

Dá se v podstatě říct, že tato japonská odnož světoznámého žánru stala v samotných počátcích žánru Glam metalu. První alba zde vznikala ve stejné době, jako první alba obdobných hudebních seskupení v U.S.A. V jistém smyslu se však dá říci, že japonské kapely do onoho žánru glam/heavy nezapadají ve všech ohledech. Jistě, téměř všechny z nich se k němu hlásíí a většina prvků mu odpovídá, ale má také několik specifik:

1) Hlavní hudební odlišností je tempo, které je v případě Japonců mnohem svižnější;

2) U japonských kapel se v podstatě nesetkáte s tendencí k country motivům, kterým se velká část zejména amerických kapel nedokáže vyhnout.

3) Hlavním specifikem v oblasti textů je neustálé kombinování japonského a anglického jazyka, které využívá většina kapel, a které přispívá k mnohem lepšímu vyznění celé hudby;

4) Vzhled japonských glam hudebníků je mnohem "glamovější" než v případě těch západních :)

Rád bych alespoň v rámci možností přispěl k oživení zájmu o tyto bohy glam metalu, a proto se budu snažit občas publikovat něco málo o některé z nich, a také sem vkládat odkazy na jejich hudbu, která je často volně ke stažení. Těch skupin je ovšem obrovské množství, přičemž se většinou jen máloco dá sehnat. Ale vytvořil jsem si už docela slušnou sbírku, o níž se s ochotou podělím :)

A jen pro informaci názvy některých kapel, o nichž bych se rád zmínil: Loudness, X-JAPAN, Anthem, 44Magnum, Action!, Dead End, Earthshaker, Ezo, Vow Wow, Hurry Scuary, Reaction, Sabbrabells, Sly, Sniper, Terra Rosa, Tokyo Yankees, Wolf, X-Ray, Sex Machineguns, Blizard...

Kam ksakru mizí ten čas???!!!

Poměrně nedávno, v jedné z mála chvil, při nichž jsem měl alespoň špetku času přemýšlet o mimoškolních záležitostech, jsem si vzpomněl na tenhle svůj "blog" a říkal jsem si, že by nebylo od věci něco napsat. Po přihlášení jsem se zhrozil: "Bože, to už vážně uplynula taková doba od poslední publikace??!?" Pokud někdo poslední rok nezfalšoval, asi opravdu ano.

Subjektivní prožitek času je zřejmě dost proměnlivý, a pokud je člověk ponořen do práce a svých zálib, ani si nestihne všimnout, jak kolem něho proletí. Je třeba uznat, že jsem v předchozím roce mnoho volných chvil neměl. Před státní závěrečnou zkouškou jsem si (velmi naivně) říkal, že se to později uvolní. Prázdniny však uběhly jako obvykle rychle a brzy začal nový školní rok, který přede mě předhodil tolik studijních povinností, že jsem se hrůzou málem pos***.

Začínám mít občas pocit, že je studium nad mé síly. Čím více povinností se mi hromadí, tím méně se mi chce do jejich plnění. Vlastně ani ze seznamu předmětů navazujícího studijního programu filozofie nejsem příliš nadšen, takže lze říct, že jediná věc, na kterou se výrazněji těším, je psaní diplomové práce. Pokud se ale dané věci chci věnovat, musím si tím projít.

Začínám mít pocit, že člověk (či lidé), který přišel se zavedením struktury studia 3 + 2 roky na humanitních oborech to neměl v hlavě příliš v pořádku. Ten přechod je vážně hrozná věc. Vede to jen k tomu, že student nemá ve svém studiu žádnou volnost a je nucen vše uspěchat. Následně tomu odpovídá i kvalita výstupu. Ono se ale vlastně není čemu divit... problémy se hromadí a jen málokterý se vyřeší adekvátně. Jak by taky mohly, když naši zemi v oblasti politické vede z 80% banda pseudovzdělanců.

Od toho ale ruce pryč... politika z praktického hlediska mi není příliš blízká - hlavně kvůli mé nedůvěře k lidem. Rád bych si ovšem našel alespoň trochu času občas něco napsat do svého blogu... doufám, že to vyjde... ale uvidíme :)